Kapitola 1
1 Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.
2 Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,
3 Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.
4 Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,
5 Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje
6 a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,
7 Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa,
8 Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.
9 Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše ,
10 Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše,
11 Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí.
12 Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,
13 Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra,
14 Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,
15 Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,
16 Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.
17 Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.
18 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.
19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.
20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
23 ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.
24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.
25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
Kapitola 2
1 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
2 „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
5 Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6 ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“
7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“
14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta
15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘
16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.
17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:
18 ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘
19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě
20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“
21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.
22 Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských
23 a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
Kapitola 3
1 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
2 „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
3 To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘
4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.
5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,
6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.
7 Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?
8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.
9 Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
10 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
12 Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
13 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.
14 Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“
15 Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil.
16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
17 A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Kapitola 4
1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
3 Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
4 On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
5 Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
6 a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
7 Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
8 Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
9 a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
10 Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
11 V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.
12 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.
13 Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,
14 aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:
15 ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů –
16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘
17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
18 Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
20 Oni hned zanechali sítě a šli za ním.
21 O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je.
22 Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.
23 Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.
24 Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.
25 A velké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.
Kapitola 5
1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
2 Tu otevřel ústa a učil je:
3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
18 Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.
20 Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
22 Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
23 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
24 nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
25 Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
26 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
29 Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.
31 Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘
32 Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.
33 Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘
34 Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
35 ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
36 ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
37 Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘
39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
40 a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.
41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
44 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Kapitola 6
1 Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.
2 Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
3 Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,
4 aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
5 A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
7 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní chléb dej nám dnes.
12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
15 jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.
16 A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
17 Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,
18 abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
19 Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.
20 Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.
21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
22 Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.
23 Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?
24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
25 Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
27 Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
28 A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
29 a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
31 Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
32 Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Kapitola 7
1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
3 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
4 Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku!
5 Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
6 Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
7 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
9 Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?
10 Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu?
11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
12 Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.
13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
16 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
17 Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
19 Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
20 A tak je poznáte po jejich ovoci.
21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘
24 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
25 Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále.
26 Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
27 A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“
28 Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;
29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.
Kapitola 8
1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.
2 Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.
4 Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
5 Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:
6 „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“
7 Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“
8 Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.
9 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“
10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.
11 Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském;
12 ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“
13 Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu hodinu se sluha uzdravil.
14 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce.
15 Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.
16 Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil,
17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘
18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.
19 Jeden zákoník přišel a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
20 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
21 Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“
22 Ale Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“
23 Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.
24 Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.
25 I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“
26 Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.
27 Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“
28 Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.
29 A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“
30 Opodál se páslo veliké stádo vepřů.
31 A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“
32 On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.
33 Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.
34 A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.
Kapitola 9
1 Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.
2 A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“
3 Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“
4 Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?
5 Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?
6 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“
7 On vstal a odešel domů.
8 Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.
9 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
10 Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.
11 Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“
12 On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
13 Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
14 Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“
15 Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.
16 Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.
17 A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí.“
18 Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“
19 Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.
20 A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.
21 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“
22 Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.
23 Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,
24 řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.
25 A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.
26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.
27 Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“
28 A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“
29 Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“
30 A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne aby se to někdo dověděl!“
31 Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.
32 Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.
33 A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“
34 Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“
35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.
36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.
37 Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.
38 Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“
Kapitola 10
1 Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
2 Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan,
3 Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš,
4 Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.
5 Těchto Dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte;
6 jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.
7 Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.
8 Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.
9 Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků;
10 neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘.
11 Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.
12 Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘
13 A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám.
14 A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou.
15 Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než tomu městu.
16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
17 Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat,
18 budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.
19 A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit.
20 Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.
21 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
22 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
23 Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.
24 Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána.
25 Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!
26 Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.
27 Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte ze střech.
28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.
29 Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.
30 U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě.
31 Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.
32 Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
33 kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
34 Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
35 Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
36 a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.
37 Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.
38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.
39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
40 Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.
41 Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.
42 A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“
Kapitola 11
1 Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.
2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících:
3 „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte:
5 Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
6 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
7 Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
8 Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.
9 Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
10 To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘
11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.
12 Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
13 Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.
14 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.
15 Kdo má uši, slyš.
16 Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:
17 ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘
18 Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘
19 Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“
20 Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:
21 „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.
22 Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám.
23 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš ! Neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky jako u vás, stála by podnes.
24 Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě.“
25 V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.
26 Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.
27 Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
28 Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
Kapitola 12
1 V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.
2 Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“
3 On však jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on i ti, kdo byli s ním?
4 Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž jen kněžím?
5 A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?
6 Pravím vám, že zde je víc než chrám.
7 Kdybyste věděli, co znamená ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné.
8 Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“
9 Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy.
10 A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat.
11 On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?
12 A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“
13 Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl ji, a byla zase zdravá jako ta druhá.
14 Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.
15 Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil;
16 ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali –
17 aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:
18 ‚Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.
19 Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20 Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.
21 A v jeho jménu bude naděje národů.‘
22 Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl.
23 Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?“
24 Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“
25 Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát.
26 A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království?
27 Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci.
28 Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
29 Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.
30 Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
31 Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
33 Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
34 Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
38 Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“
39 On však jim odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.
40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
41 Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš.
42 Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun.
43 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
44 Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený.
45 Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“
46 Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
47 Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
48 On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“
49 Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři.
50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“
Kapitola 13
1 Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
2 Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
3 I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.
4 Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7 Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
8 A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
9 Kdo má uši, slyš!“
10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11 On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
14 A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
15 Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘
16 Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18 Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
19 Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
20 U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
21 ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
22 U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
23 U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“
24 Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25 Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
28 On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
29 On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
31 Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;
32 je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
33 Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“
34 Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
35 aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘
36 Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“
37 On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
38 a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;
39 nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
40 Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
41 Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
42 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43 Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“
44 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
45 Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
46 objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
47 Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
48 když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49 Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
51 „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“
52 A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“
53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
54 Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
55 Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“
57 A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“
58 A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.
Kapitola 14
1 V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi
2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly.“
3 Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,
4 neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“
5 Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka.
6 Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi,
7 a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.
8 A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“
9 Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli,
10 a dal Jana v žaláři stít.
11 Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce.
12 Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.
13 Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.
14 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.
15 Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo.“
16 Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!“
17 Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“
18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“
19 Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.
20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.
21 A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
22 Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy.
23 Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.
24 Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
25 K ránu šel k nim, kráčeje po moři.
26 Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.
27 Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
28 Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“
29 A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
30 Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“
31 Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“
32 Když vstoupili na loď, vítr se utišil.
33 Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“
34 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
35 Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné
36 a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.
Kapitola 15
1 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:
2 „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“
3 On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?
4 Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘
5 Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar,‘
6 ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.
7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:
8 ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘“
10 Svolal zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte:
11 Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“
12 Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“
13 Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
14 Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“
15 Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“
16 On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví?
17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?
18 To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.
19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.
20 To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“
21 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
22 A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“
23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“
24 On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“
25 Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“
26 On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“
27 A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“
28 Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.
29 Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.
30 Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladly je k jeho nohám a on je uzdravil,
31 takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského.
32 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“
33 Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“
34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“
35 I nařídil zástupu usednout na zem;
36 potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.
37 I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.
38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39 Potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.
Kapitola 16
1 Přišli farizeové a saduceové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.
2 On však jim odpověděl: „Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘
3 A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete?
4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“ Opustil je a odešel.
5 Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.
6 Ježíš jim řekl: „Hleďte se mít na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!“
7 Oni však u sebe uvažovali: „Nevzali jsme chleba.“
8 Když to Ježíš zpozoroval, řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba?
9 Ještě nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?
10 Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?
11 Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!“
12 Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.
13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“
14 Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“
15 Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“
16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
17 Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“
20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
27 Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“
Kapitola 17
1 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.
2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.
3 A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
4 Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“
6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
7 Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“
8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného.
9 Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“
10 Učedníci se ho ptali: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“
11 On jim odpověděl: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko.
12 Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i Syn člověka bude od nich trpět.“
13 Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.
14 Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil:
15 „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody.
16 A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“
17 Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“
18 Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv.
19 Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“
21 Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.
22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí;
23 zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.
24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“
25 On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“
26 Když odpověděl: „Od cizích,“ pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni.
27 Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři a hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“
Kapitola 18
1 V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“
2 Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed
3 a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
4 Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
5 A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.
6 Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.
7 Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.
8 Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.
9 Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.
10 Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.
11 Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.
12 Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila?
13 A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.
14 Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.
15 Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.
16 Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘.
17 Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
18 Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.
19 Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.
20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“
22 Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“
23 „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.
24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven.
25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.
26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘
27 Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.
28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘
29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘
30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.
32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;
33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘
34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. –
35 Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“
Kapitola 19
1 Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.
2 Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.
3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
7 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“
8 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“
10 Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“
11 On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.
12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
13 Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.
14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“
15 Požehnal jim a šel dál.
16 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“
17 On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“
18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,
19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“
20 Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“
21 Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“
22 Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.
24 Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“
25 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“
26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“
27 Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“
28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.
30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“
Kapitola 20
1 „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.
2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,
4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘
5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.
6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘
7 Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘
8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘
9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.
10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
11 Vzali ho a reptali proti hospodáři:
12 ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘
13 On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
14 Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;
15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘
16 Tak budou poslední první a první poslední.“
17 Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:
18 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt
19 a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“
20 Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.
21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“
22 Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“
23 Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“
24 Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.
25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují.
26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.
28 Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
29 Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup.
30 A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“
31 Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“
32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“
33 Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“
34 Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.
Kapitola 21
1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“
11 Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“
12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;
13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“
14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.
15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se
16 a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“
17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.
18 Když se ráno vracel do města, dostal hlad.
19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl.
20 Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“
21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.
22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“
23 Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“
24 Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím.
25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘
26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“
27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘
29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.
30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel.
31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.
32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.
33 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.
35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
36 Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak.
37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘
38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘
39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“
41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“
42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?
43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“
45 Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.
46 Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.
Kapitola 22
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.
13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.
20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“
21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.
28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“
29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38 To je největší a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“
43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘
45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“
46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.
Kapitola 23
1 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:
2 „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.
3 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.
4 Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.
5 Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně,
6 mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách,
7 líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ‚Mistře‘.
8 Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
9 A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský.
10 Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus.
11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník.
12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
13 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
14 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.
15 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.
16 Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by přísahal při chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘
17 Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?
18 Nebo: ‚Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.‘
19 Slepci, co je větší: oběť, nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?
20 Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží.
21 A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá.
22 Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.
23 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
24 Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!
25 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.
26 Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.
27 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.
28 Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.
29 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých
30 a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘
31 Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo zabíjeli proroky.
32 Dovršte tedy činy svých otců!
33 Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?
34 Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,
35 aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
36 Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
37 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
38 Hle, váš dům se vám ponechává pustý.
39 Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.‘“
Kapitola 24
1 Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby.
2 On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“
3 Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“
4 Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé.
6 Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.
7 Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.
8 Ale to vše bude teprve začátek bolestí.
9 Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.
10 A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;
11 povstanou lživí proroci a mnohé svedou,
12 a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
13 Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
15 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniela, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj –
16 tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
17 kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal z domu;
18 a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.
19 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
20 Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.
21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.
22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
23 Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam,‘ nevěřte!
24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.
25 Hle, řekl jsem vám to předem.
26 Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti,‘ nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech,‘ nevěřte tomu!
27 Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.
28 Kde je mrtvola, slétnou se i supi.
29 Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.
30 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.
31 On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.
32 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.
33 Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.
35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
36 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho:
38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu,
39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
41 Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
43 Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
45 Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?
46 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
48 Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘
49 a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
50 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
51 vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Kapitola 25
1 Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
3 Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
4 Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
6 Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘
7 Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
8 Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
9 Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘
10 Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
11 Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
12 Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘
13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
14 Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;
15 jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
16 Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
17 Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě.
18 Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
19 Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
20 Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘
21 Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
22 Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘
23 Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
24 Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.
25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘
26 Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.
27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!
29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.
34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Kapitola 26
1 Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:
2 „Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
3 Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,
4 a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí.
5 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“
6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,
7 přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.
8 Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?
9 Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
10 Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek.
11 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.
12 Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.
13 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
14 Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
15 a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
17 Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
18 On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
19 Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
20 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,
21 a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
23 On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“
26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“
27 Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.
29 Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
30 Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
31 Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘
32 Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“
33 Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“
34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
35 Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.
36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
38 Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
39 Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“
40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?
41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“
42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“
43 A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.
44 Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
46 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
47 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
48 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
50 Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.
51 Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
52 Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.
53 Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?
54 Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“
55 V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.
56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
57 Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.
58 Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.
59 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.
60 Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva
61 a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“
62 Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“
63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“
64 Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.
66 Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“
67 Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře
68 a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“
69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“
70 Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“
71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“
72 On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“
73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“
74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout;
75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Kapitola 27
1 Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.
2 Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.
3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším
4 a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“
5 A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
6 Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“
7 Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.
8 Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes.
9 Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;
10 a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.‘
11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
13 Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“
14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.
15 O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.
16 Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš.
17 Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“
18 Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.
19 Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“
20 Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.
21 Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“
22 Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“
23 Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“
24 Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“
25 A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“
26 Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
27 Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.
28 Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť,
29 upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“
30 Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.
31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.
32 Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.
33 Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘,
34 dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.
35 Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty;
36 pak se tam posadili a střežili ho.
37 Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“
38 S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici.
39 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou
40 a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“
41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali:
42 „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!
43 Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“
44 Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.
45 V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘
47 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“
48 Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.
49 Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
51 A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,
52 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;
53 vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
54 Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“
55 Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly;
56 mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.
57 Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům.
58 Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.
59 Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna
60 a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel.
61 Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.
62 Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta
63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘
64 Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“
65 Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“
66 Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.
Kapitola 28
1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm.
3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
4 Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.
5 Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.
10 Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
11 Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo.
12 Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze
13 s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.
14 A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“
15 Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.
16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
18 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “